Co se týče ekonomických podmínek – jsou doby, kdy „kdo má kolo, je král“ … neboli dopravní firmy provozující kamiony inkasují zvláštní tržní prémii k cenám obvyklým na dopravním trhu vyplývající z převisu poptávky po dopravních prostředcích nad jejich nabídkou. To nastává obvykle v době ekonomického boomu – když se ekonomický cyklus dostává z deprese do fáze oživení, v době, kdy část přepravních kapacit nepřežila období krize a přitom po nich roste poptávka. Ceny dopravců rostou někdy i násobně, jejich omezená kapacita dočasně limituje prudší rozvoj ostatních odvětví, speditéři tlumí změny mezi prudkým růstem cen na dopravním trhu na jedné straně a setrvačností zákazníků podloženou dlouhodobými kontrakty a jejich neochotou do poslední chvíle akceptovat vyšší ceny.
Pak nastane s časovým odstupem přiblížení rovnovážnému stavu požehnanému pro všechny zúčastněné: dopravci jezdí za reálné, avšak stabilní ceny, speditéři mají prostor pro optimalizaci přeprav a využití svého know-how, přepravci (= zákazníci, tj. výrobní a obchodní firmy) jsou ochotni ocenit i jiné přednosti subjektů působících na trhu, než je nízká cena … do popředí začínají vystupovat i takové hodnoty, jako je spolehlivost, stabilita, odbornost, komfort poskytnuté služby pro zákazníka apod.
Opačná situace nastává v období, kdy konjunktura přechází do fáze přehřáté ekonomiky a nastává období recese. V tom okamžiku začíná každý dopravní prostředek stojící na dvoře nebo jezdící za ceny pod náklady zatěžovat svého majitele rovněž tak jako řidiči kamionu vyžadující každý měsíc svojí mzdu. Dopravci krachují, zeštíhlují, šetří. Vytěžovací databáze přicházejí o své zákazníky (rovněž tak jako dopravci a speditéři).
Aby to nebylo jednoduché, do hry významným způsobem vstupují ještě také jevy, jako jsou sezónní výkyvy (dovozy ovoce, zeleniny, předvánoční trhy, prázdniny apod.) nebo ekonomické impulzy vyplývající ze zásahů státu deformujících tržní systém jako bylo např. německé šrotovné s dopady na okolní státy. V takových případech najednou z ničeho nic neplatí žádné cenové úzusy a vše je jinak, cenové výkyvy jsou často neuvěřitelné. Rovněž tak nelze přehlédnout skutečnost, že 7 měsíců z 12 je u nás „poznamenáno“ státními svátky, kdy v případě, že státní svátek je v průběhu týdne, dochází k deformaci obvyklého týdenního režimu kamionů export/import – často z toho důvodu, že nikde se nepracuje a není co vozit. Aby to nebylo jednoduché, státní svátky české ještě nemusí z tohoto pohledu znamenat takový problém, jako státní svátek německý (nebo třeba jen bavorský nebo saský), rakouský, italský, francouzský … a pro jistotu ve většině případů každý v jiný den.
Do toho vstupují omezení daná předpisy jako např. AETR nebo proměnlivá výše mýtného, jeho zavádění na dalších a dalších komunikacích v bláhové naději nebo spíše všeobecně přijímané lživé představě, že je to pro ekonomické dobro nás všech, a ne pouze pro dobro firem provozujících mýtné systémy a dalších z tohoto systému profitujících subjektů.
Všechny 3 skupiny subjektů účastnících se na silničním přepravním trhu jsou vedle působení vzájemných odstředivých (=konkurenčních) sil odsouzeny také prostř. sil přitažlivých ke vzájemné symbióze. Měly by tudíž společně – přímo nebo v rámci svých profesních svazů či sdružení – přispívat k všeobecné osvětě a snažit se o procitnutí ortodoxních a zuřivých kritiků kamionové přepravy (namátkou moderátor ČT Jakub Železný, exministr Marin Bursík apod.) k úvahám o tom, že společnost si musí vybrat:
- buď bude i nadále prioritně společností konzumní vyžadující čerstvé, módní, moderní a nejnovější zboží z celého světa, a to pokud možno ihned nebo na celém světě v rámci nejrůznějších kampaní najednou, a to co nejlevněji, tj. s minimem skladových zásob od výroby, přes distribuci až po prodej,
- nebo se společnost přeorientuje na podřízení svého životního stylu směrem k respektování přírody, avšak na úkor svého pohodlí, komfortu, nároků na nejnovější, nejlepší z celého světa a nejlevnější výrobky.
Globalizační tlaky, nadnárodní společnosti a jejich úniky do daňových rájů, celosvětová orientace na Čínu jako (zatím) nejlevnější výrobnu světa, snahy europolitiků i lokálních politiků a úředníků o nadnárodní i národní přerozdělování vytvořených hodnot – to vše dává jasnou záruku v tom, že orientaci ne konzumní způsob života bude nadále pokračovat a ještě se prohlubovat.
Konzumní = naše společnost pak ale musí vzít na vědomí, že aby její nároky byly uspokojeny, musí tomu podřídit infrastrukturu a zvolit vhodné druhy dopravy zboží. Takové nároky splňuje především doprava letecká a silniční (u mezikontinentálních zásilek potom kontejnerová), nikoli však primárně doprava železniční. Do železniční dopravních molochů často postižených přezaměstnaností jakožto do velmi významného zdroje voličských hlasů však bohužel plynou v posledních letech z veřejných (= našich) zdrojů miliardy bez jakéhokoli viditelného efektu, a tyto miliardy pak samozřejmě chybějí na investice do trhem žádaných druhů dopravy. Tím se umocňují takové negativní jevy, jako je přetíženost silnic a dálnic, dopravní zácpy nebo nebezpečné situace na silnicích. Zkratkovitá úvaha je pak jednoduchá – za všechno mohou kamiony a jejich řidiči, tak pojďme a ztrestejme je – zakažme jízdy o víkendu, před víkendem, o prázdninách, ve svátek (nejlépe v každém státě EU jindy, jak je výše uvedeno). Zaveďme mýto, pokud možno hned a všude a co nejvyšší, nebo ještě lépe někdy vysoké a jindy ještě vyšší (jak se dá potom kalkulovat cena za provedenou přepravu?), řidičům kamionů zakažme předjíždění, vjezd do měst, nebo je alespoň zatěžme co nejvyššími poplatky atd. (Kdo to zaplatí? Koneční kupující zboží? Kolika lidem tato skutečnost vlastně dojde?)
Jak potom ale konzumní společnost docílí uspokojení svých nároků? Na tuto otázku už zmínění pánové (nebo i dámy) odpověď nenalézají, protože ji ani nehledají, protože je ani nenapadne si ji položit.
A tak tu zůstáváme sami odsouzeni k té své spolupráci v rámci konkurence .. silniční dopravci, speditéři, vytěžovací databáze … ať se to komukoli líbí nebo nelíbí, ať plýtvá úsilím na vzájemné hašteření a třenice. Prospěšnější pro všechny účastníky na silničním dopravním trhu by však byla přiměřená forma spolupráce (samozřejmě limitovaná konkurenčním prostředím), kultivace vzájemných vztahů a hlavně soustředěné úsilí o celospolečenskou osvětu související s problematikou silniční nákladní dopravy jakožto nedílné součásti života konzumní společnosti, za jejíž příslušníky se bohužel musíme všichni považovat.
Ing. Luboš Mervart
MERKA SPEDITION, s.r.o
V Hradci Králové dne 27.11.2010